Anglie XX - Mint Condition

Vyrazili jsme s Laku na koncert černošské kapely Mint Condition (což se používá jako rčení, popisující něco ve vynikající formě, nebo v bezvadném stavu) z USA, který se odehrával v Jazz Cafe v Camden Town. Camden Town je velmi živá, zajímavá část města. Je proslulá svými trhy pod širým nebem, punk obchody a živoucími pohrobky tohoto hnutí, bary a hospodami, drogami, spoustou mladých lidí a čilým nočním životem.

Jeli jsme metrem. Všichni kromě nás měli v uších sluchátka, tenké bílé šnůrky jim vedly do kapes, do kabelek či do dlaní a prstem přepínali na další písnicku. Většina lidí v nacpaném metru čte jeden ze čtyř (případne všechny) londýnských večerníků. Slušně oblečená starší paní se při nástupu do metra natáhne přes sedící lidi a z okna si podá již několikrát použité noviny a čte. Když dočtete, tak je zase hodíte za sebe na okno pro dalšího zájemce. Na každé konečné se pak vedle spousty dalších odpadků ve vagóně válejí desítky novin, které přijde zřízenec s dlouhými kleštěmi posbírat.

Vystupujeme v Camdenu, nejsme tu poprvé, ale přesto si všímám úzkého tunelu metra, zažraná stoletá špína mezi dlaždicemi v rozích, nízké podhledy, několik zatáček, nadchod nad kolejemi, úzké obyčejné okované schody na povrch, poškrábaná malba, hnusné okrové dlaždičky na stěnách. Tedy aby bylo jasno, i jiné stanice londýnského metra vypadají podobně, ale tady je to jaksi předzvěstí toho, co bude následovat nahoře. V nízkém špinavém vestibulu za turnikety stojí asi dvacet usmívajících se policistů s černými kyblíky/helmami na hlavách a svítivě žlutými vestami, u výlezu ze schodů stojí policistka se psem, který na vás buď zaštěká nebo ne. Neštěkal. U stěny stálo pár jedinců, na které štěknul a teď vysvětlují policitům své stanovisko.

Na povrchu se ocitnete opravdu v o dost jiném světě: holky s dírami na punčochách, slečny v šatech ala 60.léta, chlapi na motorkách, všude spousty cvočků a tetování, lidi kouří na ulicích (v uzavřených veřejných prostorách tu máme naprostý zákaz a tak jediný, kdo si dovolil kouřit uvnitř, byl kytarista Rolling Stones Keith Richards na jejich mamutím koncertě v O2 Arena, že prý kouřil při koncertech vždycky, tak ať se jdou všichni vycpat, a ani zřizovatel! nedostal pokutu, že prý se to nebude opakovat), černoši v kulichu postávající u zdí, spousta podavačů letáků na různé koncerty a nenechte se mýlit, mezi tím v klidu bez známek konfliktu spousta lidí v oblecích jdoucích z práce, manželské páry vyrazivší si na večeři. A zase vám někdo nabídne něco pokradmu ke koupi, projde emo mladík s tak přilehavými a úzkými kalhotami, že to je možné jen v Anglii, a za ním skupinka punkáčů s barevnými číry, pro které dnešní šichta fotografování na mostku nad Regent’s Canal za úplatu skončila.

Hned proti metru stojí vyhlášená hospoda s výstižným jménem The World’s End s hudebním barem Underworld v podzemí. A na druhém rohu naproti Jazz Café. Koncert (jak se tu říká ‘gig’) začíná až v půl desáté, ale ‘door opens’ už v sedm hodin. Vstupné £32. Mně tedy stačila i jen ta hodina čekání na koncert. Prostory se zvolna plnily lidmi a byli to až na výjimky černoši tak do třiceti let. Nikdy jsem jich neviděla tolik pohromaděJ. Koncert byl dobrý, živě je všechno mnohem zajímavější, o tom se nebudu rozepisovat. Jen bylo zajímavé, že aktéři věděli, co na ně chodí za obecenstvo, takže skoro každá písnička měla na konci takovou tu opakovací část, kdy frontman zazpívá a-a-o-a a nastaví mikrofon do obecenstva a poslouchá, přičemž neustále stěžuje předzpívanou frázi, takže na konec zákonitě zvítězí, obecenstvo není schopné to zopakovat. Všichni černoši si to zjevně užívali a ještě k tomu si neustále podupávají oběma nohama a vlní se do rytmu, takže mi to občas přišlo jak na bohoslužbě, nebo jak na koncertě spirituálů ve Stromovce jednoho amerického univerzitního sboru kdysi před lety.

No a zase zpátky do metra, na Waterloo a nočním vlakem do našich poklidných konformních končin. V půl druhé jsme doma v posteli. Po chvíli se otevřely dveře a napochodoval náš souspáč David s ubíjejícími a neodbytnými slovy: “Jáá chci trochu mlíčka, jáá chci trochu mlíčka.” Dobrou noc.