Anglie XXI - Shibboleth v Tate

Tate Modern v letošním ročníku Unileverem podporované řady 'vystavila' ve své hale turbín mamutí prasklinu v betonové podlaze kolumbijské sochařky Doris Salcedo. Prasklina má podle autorky představovat nespojitost v nás samých, v našich společnostech, zvětšující se propast mezi bohatými a chudými, severem a jihem Londýna či světa, tradicí a chaosem přineseným přistěhovalci, trhlinu ve svědomí kolumbijských pochopů diktátorského režimu atd. Prostě, jakoukoliv prasklinu, kterých je kolem nás a v nás rozhodně dostatek, a kterou si vyberete. Není mnoho muzeí, které by bylo ochotno něco tak neurčitého vystavit.

Trhlina, respektive celá instalace, nese název Shibboleth podle hebrejského slova, které bylo v Bibli použito jako heslo k rozeznání druhořadých Efr. od nadřazených Gil. Po obrovském masakru Efr. se Gil. vraceli zpátky domů, kdo však neuměl slovo Shibboleth řádně vyslovit, nebyl puštěn přes řeku Jordán a byl bez rozpaků zabit. Síto bylo stoprocentně účinné, Efr. neuměli prostě říct 'š', jako kdybychom my nutili Němce, aby pořádně řekli na hranících 'řeřicha'. (Omlouvám se, nevím správná česká jména dotyčných národů.)

Sto lidí vytvářelo trhlinu dlouho 160m několik týdnů. Je to v pořadí již osmá instalace v této hale pod záštitou Unilever, kteří do nich investovali již 2mil liber a prodloužili své sponsorství až do roku 2012. V minulých ročnících byly v hale vystaveny např. obří bronzový pavouk, obří slunce v mlze, obří trumpeta se dvěma konci, obří skluzavky a obří ledové město z polystyrénových kostek.

Původně byla budova postavena v roce 1947 jako elektrárna spalující naftu. Z provozu byla vyřazena v r.1980 kvůli zvyšujícím se cenám ropy a zvyšujícímu se tlaku veřejnosti proti silnému znečištování vzduchu vnitřního Londýna. V roce 2000 byla celá renovovaná budova otevřena pro veřejnost jako součást Tate Modern a pyšní se největší návštěvností ze všech muzeí moderního umění na světě.

Taky jsme se byli v Tate podívat na instalaci crackliny, jak tomu říkám. A musím přiznat, že mě překvapilo kolik lidí to oslovilo. Tedy humbuk v kulturním tisku je poměrně velký, ale dost často je něco jiného tisk a něco jiného, jak to vidí obyčejní lidé. Kolem praskliny se potuluje (byl pátek po poledni) tak třista lidí, většinou rodiny s dětmi, děti přeskakují prasklinu, snaží se do ní šlápnout, házejí tam mince (které speciální pracovník obratně vytahuje ven dlouhými klíšťkami, protože jinak by se jim asi prasklina zanesla drobáky během pár dnů), starší lidé koukají dovnitř a studují, jak byla prasklina vyrobená, shluky lidí se fotí na okrajích praskliny, otcové leží na zemi s rukama na hraně, děti na hromadě na něm atp, dokonce jsme viděli malou kameru na drátovém ohýbacím stativku uvnitř v puklině, filmující ruch kolem z pod úrovně podlahy. Musím říct, že by mě takový zájem velmi potěšil, kdybych byla autorka, a moc to té paní přeju, povedlo se jí to. Taky jsme se samozřejmě vyfotili, i když jenom mobilem. Mějte se, Jitka.