Anglie XXII - Sponzorství

Když už jsem na to narazila v mamutím měřítku u Unilever, tak se zmíním o obrovské tradici Britů sponzorovat všechno možné kolem sebe. Nakonec patří k nejbohatším na světě, tak kdo jiný by měl myslet na potřebné.

Briti jsou sponzorstvím, charitami, dobrovolné práci pro místní spolky a dary pro různé instituce úplně posedlí. Nejenže každý měsíc zaťuká nejméně jeden člověk, který ‘rejzuje fundy‘ způsobem dům od domu, k tomu na cestě do práce potkáte každý den alespoň jednoho s kasičkou na něco v metru. Dále na každé High Street, což, jak jsem psala, je centrum každé čtvrti či čtvrtičky, ne náměstí, ale hlavní třída s obchody, jsou nejméně tři charitativní sekáče. Nemají tady second handy v našem pojetí, ale věci z druhé ruky koupíte právě jen v těchto charitami provozovaných obchodech. Když něco doma nepotřebujete, nandáte to do pytlů a donesete zdarma do obchodu, tam si to přeberou, ocení a vystaví. Takže každý, kdo daruje věci či tam něco koupí, nepřímo přispívá na danou věc - hospice, bezdomovce, výzkum rakoviny, děti s leukemií, afričany s AIDS, sirotčince atd.

Další nepřímá cesta sponzorství vede skrz nákupy v Tesco’s, jak se tady říká. Už jsem psala, ze Tesco je největší prodejce potravin a dalšího zboží v Británii, na každé High Street najdete jednu prodejnu ze čtyř velikostí Tesco, plus obří supermarkety jsou celkem výhradně jejich. Tak na začátku školního roku, a pak ještě dvakrát během roku, za každý nákup v Tesco dostanete třeba Sports Equipment, Books nebo PCs Vouchers, čiliže poukazy, za každých utracených 10 liber jeden poukaz v hodnotě tuším 0.01 libry. Pro vás nemají žádnou cenu, ale pošlete je po dětech do škol, ty jich nasbírají desetitisíce a posléze je použijí při nákupu dotyčného sponzorovaného vybavení. Neboli Tesco za vaše peníze sponzoruje vybavení pro vaše děti do škol.

Nebo můžete přímo nakoupit do nějaké vámi dedikované školy knihy, které nesou vaše věnování (=reklama) a tento dar si odečtete z daní. To asi u nás lze taky, nicméně tady jsou na to organizace, které vám nabídnou knihy, vytisknou věnování, dodají knihy do školy a vy to jenom zaplatíte.

Každá správná rodina má nastavené 2-3 trvalé měsíční příkazy na směšné částky 5 liber pro nějakou nadaci či charitu. Středostavovské matky v domácnosti, kromě toho že chodí 3x týdně plavat, tak taky 2x týdně pomáhají v místním arts centru zvedat telefony, u některé z charit prodávají v obchodě, ve škole svých dětí pomáhají při přípravě vánočního trhu nebo s oddílem skautů prodávají na místní pouti vlastní buchty a dorty a přispívá tak na jejich činnost. Mimochodem to byla velmi zajímavá zkušenost, já jsem upekla dvě buchty a měla jsem pocit, jak jsem obětavá, ale byly tam maminky, které třeba dodaly 16 velkých kulatých namazaných dortů, nebo 250 muffinů. Pak jsme celé dopoledne prodávaly pití a občerstvení lidem na pouti, v zákulisí jsme mazaly sendviče přinesenými pomazánkami a rovnaly dorty a buchty na papírové tácky. Rozlévaly jsme čaj a kávu a byla to sranda, do té doby, než nějaký zatvrzelý Brit vám řekne, že ten čaj (rozumí se s mlíkem) je nějaký moc tmavý, že jste netrefili správně ten poměr čaje a mlíka. Taky je sranda, že všichni používaji dvě lžičky, jednu na nasypání cukru do čaje (suchou) a druhou (mokrou) si to zamíchají a dají ji zase zpátky do kelímku s vodou a ten za ním je použije stejně zase. Takový systém u nás nemáme, rozhodně tím ušetří spousty plastových lžiček. A to už jsem u dalšího tématu, jak se Briti snaží být zelení a zmenšovat svoji uhlíkovou stopu (carbon footprint, snad se to tak česky řekne) v časoprostoru.