Anglie VII 1/12/2005

Ahoj z Londyna,

tak jsem kdysi napsala, ze stoji za zminku komunikace skoly s rodici. Prijimaci proceduru a vyber predmetu pro Tondu s celou komisi uz jsem popisovala. A system tri termu do skolniho roku jsem uz taky popsala. Po pulce prvniho termu mely obe deti pohovor rodic-tridni-zak o cilech zaka na tento term a na cely skolni rok. Predem jsme si pisemne dohodli ctvrthodinu na kazdeho, v kterou se mam i s ditetem dostavit, no a pak nasledoval kratky rozhovor, jak jim to jde, co s jejich anglictinou, aby se rychleji zlepsovala, a pak nam tridni odsouhlasili cile, ktere jsme pred tim doma slozite davali s detmi dohromady. To tady maji skrze cely zivot, vytycit si cile a posleze hodnotit jejich naplneni, uz od skoly si na to zvykaji. Janek to nebyl schopen zkousnout, kdyz ho v jeho veku nutili, aby si vypsal nejake konkretni cile a pamatuji se, jak nam to bylo proti srsti v praci, kdyz nam zavedli podobny motivacni program. Citili jsme to jako neco ciziho, nedustojneho a zbytecneho. Tak tady to je uplne normalni.

Kazdy tyden v patek nosi deti ze skoly tydenni bulletin na dve strany A4, kde se lze docist o mimoskolnich krouzcich, jaky ucitel odchazi, ktery zak uspel pri zkouskach o stipendium, jaka trida vyhrala rugby nad tridou z vedlejsi skoly, takova snuska ze skolniho zivota. Ale kdyz tam Kace otiskli jeji basen o 7 stadiich zivota boty a jak vyhrala prespolni beh, nebo Tondova trida, jak byla na exkurzi v British Airways, tak se obe deti desne pysnily a udelalo jim/nam to radost. Taky v patek nosi bud Good news slip (pochvala) nebo Bad news slip (pokarani), ktere jsme jeste nastesti nevideli, coz jsou tistene papirky s vyjadrenim ucitele k praci ditete, ktery rodic podepise a dite odnese zpatky do skoly.

Misto zakovskych knizek maji takovy diar nazvany Personal organiser, kde maji kolonku na kazdy den a kazdy predmet (denne jich maji 5) a tam si zapisuji ukoly i s datem, na kdy to maji, a s kolonkou na fajfku pro odskrtnuti, ze je to hotove. Tenhle notes musi rodice kazdy tyden podepsat a vidi nebo nevidi ty fajfky. Nepritomnost ve skole se musi omlouvat kazdy den, kdy tam zak neni, takze kazde rano zavolat a nahlasit, coz je pro me nezvyk, tak v pul dvanacte pak drnci telefon a kde pry je Katerina, tak se musim hrozne omlouvat, ze jsem zapomnela a ze je nemocna. Brani se tak proti zaskolactvi a pripadnym jinym vetsim malerum. Kdyz byla Kaca tyden nemocna, tak pak prisel dopis, ze je smutne, ze Kacina dochazka je na 86% a ze je velmi dulezite, aby tam chodila a blabla. Ona absence omluvena i neomluvena se tady uvadi v kazdem hodnoceni skoly a lze podle toho do znacne miry poznat kvalitu skoly nebo jeji socialni zazemi.
Proste nas udrzuji ve strehu a v tesne komunikaci s nimi. To nemluvim o tom, ze se konaji ve skole treba vanocni trhy, kam muze clovek poslat stare veci, upecene buchty apod. ktere si zaci prodaji a skola tak neco utrzi, a mnoho jinych dalsich nadacnich akci. Jako treba minuly patek, kdy deti mohly prijit do skoly v normalnim obleceni (!), ale museli za to zaplatit libru na pomoc potrebnym detem. To bylo prekvapeni, co ty deti, ktere Kaca a Tonda znaji vlastne jen v uniforme, mely najednou na sobe!

A ted neco zabavnejsiho. Double-deckery. Dejvik je znich uplne u vytrzeni a ja musim rict, ze ja taky. Vzpominam si na stary vtip, jak jedou policajti na vylet double-deckerem. A po ceste jde jeden zespodu nahoru a vidi, jak jsou tam nahore vsichni v kreci, zsinale obliceje, drzi se operadel a vydesene koukaji dopredu. Ten rozveseleny policajt se jich pta: Co blbnete? A oni odpovi: Tobe se to keca, vy mate ridice, ale my... Tak ono to neni tak uplne mimo, reknu vam, kdyz jedete nahore hned za sklem, kam deti samozrejme chteji, tak mate porad pocit, ze tuhle zatacku uz nevybere, tady se musi o ten barak otrit a ted se urcite srazi ty dva autobusy proti sobe. A navic se mi tam dela blbe, jak se to kymaci. Ale Dejv je miluje a jezdime se misto prochazky divat na mistni autobusove nadrazi. Zajimave je, ze vsechny autobusove zastavky jsou tady na znameni, zevnitr zvonite, zvenku musite mavnout. I kdyz stojite na zastavce, kde jede jenom jedna linka a nemavnete, tak autobus s ridicem (v turbanu) proste profrci. A kdyz ridic usoudi, ze je plny, tak taky projede, maji to v popisu prace, snazi se trochu predchazet hromadeni autobusu na trase kvuli zacpam, coz se jim ale dari jen obcas. A tak na zaver, abyste videli jak je double-decker popularni i u mistnich, si pustte detsky tanecni porad http://www.bbc.co.uk/cbeebies/boogiebeebies/stepbystep/index.shtml?dcc, kliknete na autobus a pak vpravo na chorus ci big video. Dejvik to posloucha uz tyden asi 10x denne, bohuzel. Je uneseny.

Pro ty, co docetli az sem, mam na zaver link na nekolik nasich poslednich rodinnych fotografii http://jitkasm.webpark.cz. Bohuzel link na Spanelsko nefunguje, webpark ho z nejakych duvodu uzamkl, musim to hned reklamovat, asi jsem presahla danou kapacitu na serveru ci tak neco. Ale linky posledni leto a anglie jsou funkcni, takze se muzete podivat. Jinak se chystam cele to svoje psani umistit na blog, protoze ta delka v mailu je asi pro nektere ponekud odrazujici, tak si to budete moci precist ve vetsim klidu, kdyz budete chtit. Tak snad do priste to zvladnu.

Zatim se mejte a prijemny prosinec, Jitka