Anglie VIII 14/12/2005

Ahoj z předvánočního Londýna.

Tak tu máme nefalšovanou předvánoční atmosféru, všude je spousty lidí, davy nakupují vánoční dárky ovšem s naprostým klidem angličanů, žádný spěch, žádný stres, radostný adventní čas, každý ověšen papírovými taškami ze značkových obchodů se sune do dalšího obchodu. Téměř vše se dá nakoupit online s předvánočním bonusem - doprava zdarma, takže tu dodávky rozváží jak divé. Kupodivu tu normálně provozují vánoční stromečky, jsou k dostání úplně stejně jako u nás v drátěných ohradách, s tím rozdílem, že jsou většinou zasazené do 15cm špalku dřeva, takže samy rovnou stojí. V domech už je mají ozdobené, celkem standardně, od začátku prosince, na dveřích visí věnce z cesmíny a schránky Royal Mail nestačí pobrat všechna ta vánoční přání, která si tu lidi všemi směry posílají. Dokonce si je dávají i děti ve školách a touhle dobou už jsou rozdané. Takže problém bude asi jen s kaprem, budeme mít tedy místo toho lososa a pak tu nemají čokoládové kolekce, takže ty musí dovézt Bára. Naopak se tu dají koupit moc pěkní jeleni nebo sobi z proutí skoro v životní velikosti, které postavíte do přední zahrádky a ozdobíte svítícím řetězem, ale letos jsme to nestihli, tak až příště.

Kdysi jsem četla v knížce Karla Kyncla o hlídači havranů nebo spíš krkavců v Londýnském Toweru. Celá ta záležitost mi přišla neuvěřitelná, zkrátka jak vymyšlená a rozhodně ne z 20.století. Ale nedávno jsem se o něm a o nich dočetla v časopise, tam jsme se ještě nebyli podívat. Skutečně je v Toweru 9 krkavců, na jejichž péči je vyčleněn několikačlenný tým v čele s hlavním krkavco-hlídačem. Tento pán je velice ceněný jedinec u dvora i mezi lidem, jelikož v jeho rukou podle pověsti leží osud celé Anglie. Kdyby totiž počet krkavců klesl pod sedm, Anglie se rozloží a zanikne. Dotyčný hlídač je hlídačem už 21 let, před tím byl hlavním asistentem vrchního hlídače dalších dlouhých 17 let. Vytipovali si ho během vojenské služby jako vhodného kandidáta, nabídli mu místo asistenta a pak se po 17 letech dočkal velkého uznání a byl jmenován vrchním hlídačem. Smí nosit krásný červený obleček s erbem, směšný čepec a důležitou pozlacenou berlu. Celé dny krmí a ošetřuje těch devět ptáků a jednoho má dokonce doma. Byl už starý a slepý, takže byl v hejnu vyměněn, ale hlídač neměl to srdce ho nechat uspat, jak se tady hezky říká, a vzal si ho domů. Že prý je to jeho starý přítel. Hezké životní poslání.

Ještě jsem vám chtěla napsat, jak je to tady se zdravotnictvím. To jsem si vyhlídla místní „středisko“, medical practice v cihlovém řadovém domě v naší ulici. Přišla jsem tam a zeptala se, jak to chodí. Tady prý si vyplňte tyhle formuláře, jméno, adresu, rasu a národnost a přineste to zpátky spolu s dokladem o bydlení, což byl ten již zmiňovaný telefonní účet. Formuláře si vzali a že prý to potrvá dva tři dny, než nás systém akceptuje a tím to bylo vyřízené. Denně jsou tam od 7 do 6 a chodí se na základě telefonického objednání. Vše je z mého pohledu zdarma, v čekárně jste pět minut, léky na recept si zdarma vyzvednete v jakékoliv lékárně. Péče doktora je srovnatelná s tou naší. Pravda je, že jsme ještě neměli třeba zánět slepého střeva a tudíž nemám přímé svědectví z nemocnice, ale podle toho co všichni říkají, to obnáší zhruba to samé co u nás. Nicméně tady existuje sféra soukromých ordinací a patří ke slušnosti, že firmy hradí svým zaměstnancům a jejich rodinným příslušníkům část komerčního připojištění na tyhle doktory, většinou specialisty. Tam se prý nečeká už vůbec a v nemocnici je to asi hodně znát. Co se tu ale plně hradí jsou zubaři. Takže není výjimkou, že Indové, od Laku z práce třeba, jezdí do Indie si nechat udělat zuby, spojí to s návštěvou rodiny a zpátky přivezou zase ty, kteří potřebují pro změnu operaci oka zadarmo.

Máme akorát trochu zmatek s očkováním Dejvíka, protože je ten očkovací kalendář sice velmi podobný, ale obrnu tu očkují dohromady se čtyřkombinací, kdežto u nás je to zvlášť. Takže nás taky v květnu čeká zdravotní turistika, pojedeme se nechat oočkovat proti obrně do Prahy. A při té příležitosti navštívíme rodinu :).

Nicméně teď v tom čase vánočním na naše rodiny i na vás na všechny myslíme obzvlášť často a intenzívně. Teskně vzpomínáme na čerty a mikuláše, na bílý Štědrý večer, který vlastně stejně nikdy nebyl, a na vánoční procházku po Malé Straně v tu dobu, kdy se k nám domů dobýval Ježíšek s dárky. Tady všichni věší punčochy až na hodobožové ráno, ale snad kvůli nám Santa Klaus ty soby osedlá o něco dřív a přijede včas.

Všem vám přejeme klidné a veselé vánoce a hodně elánu do příštího roku 2006.
Za všechny, Jitka