Anglie XI 4/2/2006

Ahoj vsem ctenarum.

Vcera spadlo asi pet vlocek, takze i tady se nakonec trochu ochladilo. Byli jsme se podivat v Greenwich, coz je od nas pekne z ruky, asi 1+3/4 hodiny dopravou. Ale ta posledni cast cesty byla velmi zajimava, protoze se jede takovym vlackem nad zemi a vsude pod vami je voda a okolo supermoderni rodinne domy a nove vyskove kancelarske budovy renovovanych Docklands a vypada to tam moc hezky. Vodotrysky, mosty, mostiky, moderni plastiky ve spojeni s klidnou hladinou zatoky. V ktere u greenwichskych brehu kotvi (na suchu) korab Cutty Sark.

Greenwich je sama o sobe takova klasicka ziva londynska ctvrt, kudy proudi dav mistnich a turistu na prochazku do parku kolem observatore a na observator samu. Je tam ten polednik vyskladany v dlazbe nadvori a presny cas na digitalnim displeji a spousty foticich se Japoncu. Kaca se taky nechala vyfotit s kazdou nohou na jine polokouli a byla stastna. Taky tam dorazila cinska televize, ze jim za pul hodiny zacina novy rok kohouta a jestli si muzou natocit par zaberu, nemohli. Dalsi zvlastnost byla pokladna, kde vydavali listky zadarmo, ktere se ale museli ukazat pri vstupu do arealu observatore. Jinak celkem pekny vyhled na cely Londyn.

Janek odletel v pondeli zpatky do Prahy, celkem poctive se tu cely leden ucil na rozdilove zkousky, ktere mu reditel predepsal ze vsech predmetu, krome anglictiny. Takze ma co delat, ale jeho tak desi predstava, ze by sel o rok niz, ze se radsi vsemozne snazi ty zkousky udelat.

Dneska jsem si udelala vylet sama do mesta. Vracela jsem se z letiste a na prestupni stanici jsem se vydala jiinam nez domu, totiz do pristavu Chelsea Harbour. Taky nove zrekonstruovane pristavni ctvrt. Na prestupni stanici Clapham Junction, ktera je pry nejfrekventovanejsi britskou zeleznicni stanici, zacal muj velmi nelichotivy pocit ze sediveho mesta. Vsude se valily davy proti proudu me cesty na vlak k nam do Twickenhamu, kde se hralo rugby. Nadrazni budovy jsou tady vetsinou ve stylu naseho hlavniho nadrazi, bratru tak prelom minulych stoleti, zasla slava, vsude spina, lepkavo, sedivo, neporadek. Navic obloha taky sediva, komplet zatazeno. Venku kolem nadrazi byly same viadukty, parkoviste, nevyuzite plochy a betonova zakouti. Potkavala jsem same cernochy nebo araby.

Na hlavni tride uz to preci jen vypadalo normalneji. Vsude tu jsou ty cihlove radove domy a vznesenost ctvrti zalezi jen na tom, zda jsou domy uzke a bez ozdob a bez prednich zahradek, anebo se schudky s bilymi zabradlimi v zahrade, o trech podlazich a s vysokymi okny. Nicmene pod sedivou oblohou, mezi stromy bez listi, to vsechno vypadalo stejne neutesene. At uz cihly cervene, zlute, nebo sedive nebo cihly pretrene na bilo. Pobliz pristavu vedla ulice mezi dvema vysokymi cihlovymi zdmi starych tovaren ci skladist a pochopila jsem, ze lidi se sklony k depresim, muzou mit s Londynem docela potiz. Na konci vypravy mne cekala ulice plna reprezentativnich obchodu s nabytkem, svitidly, latkami, koberci, aukcni sine se starozitnostmi, v zaveru s velkym prosklennym kuzelem londynskeho design centra, ktere vsak bohuzel bylo zavrene.

Cestou zpatky jsem se divala z double-deckeru: baptist church, islamic cultural centre, church of nazarens, rychlo-cistirna, pradelna se samoobsluhou, zehlirna kosil, opravna bot, cistirna kosil, vyroba klicu, kebab, burgers, china buffet, pakistansky obchod se zeleninou na chodniku, hostinec United Arms, post-office, lekarna, drogerie, burgers, kamenne podlahy, drevenne podlahy, lekarna, okenice, noviny, obchod s viny, noviny, thai buffet, proste absolutni zmet vseho mozneho. Uz jsem se tesila zpatky do naseho otevrenejsiho, malomestejsiho a privetivejsiho Richmondu. A na kureci stehno, ktere mi tam rodina nechala od obeda.

Jitka