Anglie II 5/10/2005

Ahoj všichni,
tak jsem tu zase po týdnu s dalším psaním. Zapomněla jsem vám minule napsat, že kdyby vás to nezajímalo, ozvěte se, já si vás smáznu ze seznamu :)

Nejdřív komentář k vašim ohlasům: není to tak, jak psal Ivan, že by záměna splachování a světla byla možná ve všech místnostech a tudíž, že bych si splachovala v obýváku. Tohle jde jen na záchodě, určitě by se vám to podařilo taky, ty zaběhnuté automatismy jsou hrozné. A dále pak ke komentáři mého bratra: ne, ta jejich vlídnost mi nevadí a české "kurva, kurva" mi moc neschází, občas tady ostatně slyším podobné "oh, shit". Navíc jsem měla na mysli takovou tu českou otrávenost a nevstřícnost téměř v jakékoliv i zcela běžné situaci.

Dneska tedy podrobněji k těm školám. Nejdřív vám nastíním místní systém, mně to trvalo bratru týden, než jsem se zorientovala. Děti jdou do školy už v 5 (jo, školy a zdravotnictví jsou tu zadarmo, tedy existují tu i soukromé instituce placené, ale to gró 90% dětí chodí do státních), prvních 6 tříd absolvují na Primary School, tedy první stupeň. Pak jdou na Secondary School, year 7-11, takže žádné grades jak nás učili, kde po pěti letech skládají státní zkoušky GCSE, jakoby naše maturity zhruba z 5-7 předmětů, které si žáci vyberou na začátku year 10. Na základě toho a přihlášek je pak vezmou na College, ale nemusí, v 16 už můžou být vrhnuti do světa pracovně-právních vztahů. Většina jich ale jde dál. Ta College je pro nás trochu matoucí, protože obsahuje jak akademické vzdělání, tak zdravotku, ekonomku, průmyslovky a učňáky s maturitou, vše v jednom, každá prostě nabízí celou šíři dalšího vzdělávání včetně večerní školy a třeba placených hodin nějakého jazyka pro veřejnost. To akademické vzdělání něco a la náš gympl se jmenuje A-level a trvá dva roky, studuje se 3-5 předmětů pouze a zase se končí zkouškami, na jejichž základě tě už vezmou na ten Cambridge.

Takže Kačku jsem udala téměř okamžitě. Obrátíte se na místní LEA a tam vám v ED řeknou, která CS má volná mista. Maji rádi zkratky, takže Lokální vzdělávací autorita představovaná Vzdělávacím oddělením místního obvodního úřadu vám řekne, v jaké spádové škole mají volno a tam prostě dítě do year 7 direktivně umístí, napíšou jim, že k nim přijde to a to dítě. Takže dítě Katherine Smela chodí do group 7L (z toho měla radost, že šla rovnou z pětky do sedmičky) na Whitton School, což je sportovní škola, ale sport nemusíte dělat, když nechcete, ale Kačce se zatím chce, takže o poledních přestávkách chodí na badminton a pinčes a v pondělí po škole na dívčí fotbal. Jo, to jsem vám ještě neřekla, maji denne od pul devate do pul treti, coz je 5 celych vyucovacich hodin. Obedy maji formou kantyny, kde maji hlavne bagety a hamburgry, taky bramburky ci kitkat. To jedno teple jidlo v menu deti zkusili jednou a byly otravene, takze si nosi bile chleby v krabicce z domova a obedvaji ve ctyri, kdyz prijdou ze skoly domu.

Tondu si pry musim domluvit se skolou uz osobne, ale 40% deti byva na skolu prijato z titulu, ze tam ma uz nejakeho sourozence. Tak jsme se tam vydali, byli velmi vstricni, mluvili jsme s pani reditelkou, ktere bych se tedy nechtela dostat do sparu, vysoka, autoritatvni anglicanka se spicatym orlim nose a usmevem sice, ale bylo videt, ze ho umi odlozit. Ta nas predala vedouci rocniku 10, poradkyni pro zahranicni studenty a poradkyni pro prijimani zaku a s nimi jsme to cele probrali. Byli kompetentni, mluvili k veci a meli pochopeni. Tonda se totiz musel uz ted rozhodnout z jakych predmetu bude delat ty GSCE zkousky, krome povinnych science (nase bilogie, chemie a fyzika dohromady), english a maths dostal navic arts, electronics a pc programming. Dali jsme ho na mou zadost do roku 10, prestoze vekove patril uz do 11, ale je nastesti prazdninovy a uznali, ze by mel asi problemy dohnat vse jazykove a k tomu pripravu ke zkouskam za lonsky rok. Denne dela tak hodinu pripravu do skoly, v nedeli i vic. Tony Smely z group 10W. Takze ti dva nastoupili ten druhy zarijovy tyden v utery a ve stredu normalne do skoly a vicemene to oba zvladaji. Vyrazi kazde rano v uniforme tj. cerne boty, cerne kalhoty/sukne, sedive triko s limeckem a vinova mikina se znackem skoly. Ani moc nereptaji, akorat jim vadi to jiste popreni jejich osobnosti vyjadrene oblecenim, coz chapu. A nesou si na telocvik dalsi, jinou uniformu v predepsanych barvickach, na kazdy sport pro jistotu jinou. Bile tricko a cerne trenky jsou zaklad, vzpomnela jsem si na nase skvele ubory na zakladce, tak uz tam jsou skoro ty anglani taky.

Nejvetsi potiz byla s Jankem, to vam snad nebudu ani licit cele, trvalo nam to dva tydny, nez jsme ho udali. Tady uz v 16 nemusi chodit do skoly, navic jednotlive College maji uplnou autonomitu, takze kazdy rikal ci chtel neco jineho. Nejdriv ho nechteli bez tech zaverecnych zkousek ze secondary school, at si je dodela, tak jsme shaneli kurs na GCSE zkousky. Na vsech skolach v okoli meli absolutne plno a to vetsinou cernochu, indu nebo muslimu, tedy aspon z toho co jsme potkavali na chodbach. Pak nam jinde rekli, ze muze rovnou do toho A-levelu, co jsme chteli, bez zkousek. No a nakonec ho do jedne City of Westminster College proste vzali bez zkousek, tedy psal neco aby prokazal matematickou a jazykovou gramotnost a napsal to na vybornou:) Rovnou mu sepsali ve spolupraci s nim a se mnou rozvrh: prava, media, francouzstina, anglictina. Ostatni predmety se bud kryli casove s temihle nebo nepripadali v uvahu jako treba chemie. Takze ma jen ctyri predmety, coz je normalni, kazdy dvakrat tydne dve hodiny v prumeru, ale je to dost z ruky. Paradoxne jsou skoly v centru volnejsi, protoze tam nebydli tolik lidi a bydli tam vic bohatych, kteri daji sve deti na nezavisle placene vyhlasene internatni skoly ve Skotsku. Tak tam chodi, remca a studuje, ja uz mu moc nepomuzu, protoze pravnicke terminy fakt neznam a francouzsky neumim, tak se pere sam. Tak to ma byt: Jan Smely A-level a pry si ma radsi zmenit jmeno, chce-li se v teto zemi pohybovat.

A jeste vas trochu naladim na priste, chystam se totiz na jidlo obsirneji a na blizke okoli vcetne zachazeni s odpadem. Predstavte si, ze anglicka slanina se tu kupodivu jmenuje jenom ‘bacon‘ a je to chutove uplne neco jineho nez v Cechach. Muzete mit neuzenou nebo uzenou, na dubovem dreve nebo jen tak, organic, coz znaci neco jako u nas z ecofarem a neco jako dvakrat vic penez, v kuse ci platcich krajenych z kyticky primo k osmazeni po ranu, a taky si muzete vybrat, jestli ji chcete z Yorkshire, Wiltshire nebo jinych horoucich pekel, v mistopise jsem tedy zatim zcela mimo misu. O obsahu tuku slaninky ani nemluvim, protoze je temer libova s garantovanym obsahem tuku do 10%. Proste dobrutka. Takze si jdu neco dat.

Mejte se hezky a priste zase napisanou, Jitka (a omlouvám se za smíšenou diakritiku, jeden počítač odmítá podporovat češtinu)

Anglie I 30/9/2005

Ahoj všichni.

některým z vás jsem slíbila, že budu psát průběžně zprávy o tom, jaké to je přestěhovat se s rodinou s velkými dětmi do jiné země, a upřímně jsem si myslela, že každý týden napíšu jeden mail, zhruba jako Karel Kyncl pro BBC. Ale člověk míní a pánbůh mění. Takže jsem se k internetu dostala až teď, celou tu dobu jsme se snažili zařídit telefon, což není jen tak.

Je to takové kolečko, všichni chtějí doklad od toho druhého, aby vám mohli vystavit nějaké potvrzení nebo zprovoznit nějakou službu. Takže zaměstnavatel chce potvrzení o tom, že někde bydlíte, na což mu stačí třeba účet na telefon, kde se totiž vyskytuje vaše jméno ve spojení s adresou (žádné trvalé či přechodné bydliště tady nemají, až na registraci pro volby, k čemuž se možná dostanu později, prostě bydlíš tam, kam ti chodí účty). Na to, aby ti zřídili telefon, potřebuješ potvrzení o zaměstnání, bankovní účet a doklad o solventnosti z nějakých těch registrů plátců (TomášP asi ví líp, o čem mluvím). Banka chce potvrzení o zaměstnání, o bydlení a první nějakou platbu do týdne, přičemž z práce ti zaplatí samozřejmě až po měsíci. Ten, kdo ti chce pronajmout bydlení, chce potvrzení o zaměstnání a doklad o peněžní hotovosti, takže stačil bankovní výpis z Prahy. No zkrátka celý ten měsíc, neboť jsme sem s dětmi dorazili 28.8., Laku už tu 3 týdny chodil do práce a sháněl bydlení, se honíme za vlastním ocasem a vlastně až teď se nám podařilo se doběhnout, nebo je, jak je komu libo. Stačí se někde nabourat do systému a pak už se to nabaluje. Takže to šlo v pořadí: práce, dům, školy, účet a telefon, ty zdržovali nejvíc.

Chtělo se mi napsat prudili, ale to tady jaksi neznají, oni všechna ta potvrzení chtějí tak trochu neformálně, s laskavým úsměvem a snaží se vám opravdu pomoci, ale protože Laku nebyl v registru plátců, logicky, tak nám telefon zamítli. Posléze se na scéně objevil jakýsi Ind Meehta ze stejné telefonní společnosti, který tvrdil, že to do týdne zařídí. A zařídil, tentokrát to napsal na mě, že tu už jsem tři roky, registr plátců si asi vymyslel, no a do 4 dnů máme telefon i vše ostatní, tj. pevou linku na internet a kabelovou televizi, což se ale programově víceméně rovná tomu, co jsme chytali před tím na normální televizi, neboť se ty speciální a mýty opředené programy jako MTV, SkyMovies a různé ty non-stop-sporty prostě platí navíc. Takže tak, teď už bychom měli být ve spojení.

Pro rodinu a případné zájemce přikládám telefonní čísla: domů +442085803832, můj mobil +447707373526, Laku mobil +447849910316.

Pošta chodí každý den, i v sobotu, kolem půl desáté a je to tak, že pošťák vejde do zahrádky stále otevřenými vrátky a vhodí poštu do dveří na zem takovou tou prostrkovací schránečkou, jak jsem to znala jen z filmů. Takže dokud jsme neměli internet a děti po letech opět psaly normální dopisy rukou (z těch táborů už to poslední dobou stálo za houby, to radši zavolali z výletu nebo psali sms, dokud měli nabito), se při zvuku klapnuvší schránky běželo dolů a každý hledal ten svůj dopis od kamarádů z 'overseas ' nebo 'europe', to mě baví, jak se distancují. Většinou to ale bylo pro 'landlorda' neboli majitele domu, takže nefalšované zklamání. A pak ta radost, když jim opravdu něco přišlo, už jsme nějak úplně zapomněli, že se dá tak napjatě čekat na odpověď a spekulovat do nekonečna, jestli to dostal a jak dlouho to mohlo trvat tam a zpátky a proč nepíše. Spousta věcí, musím říct, se mi zdá, že tady má, jakkoliv je to takové obří veleměsto, takový původní lidský charakter. Taky tu nemají například zvonky, ale každé dveře mají ťukátko. Dveře vůbec jsou tu krásná věc, všechny jsou zdobené, barevné, s barevnými skly v oknech, mosazným kováním, klepáním a schránkou, prostě zdobné. Jako všechno - domy, zahrady, střechy, ploty, komíny, jako kdyby se tu zastavil čas před sto lety. A děsně rozlišují tudorovské domy, od viktoriánských a od těch z éry, nevím tedy zatím, kterou mají na mysli, ale hlavně že oni jo. Pravda je, že dole v City jsem viděla pěkně nehezké a obludné domy tak ze 70.let, odhaduji, ale to tady na 'venkově' nemáme.

Tady bydlíme v takovém městečku St.Margarets u většího městečka Richmond, která mají svá nefalšovaná a velmi funkční centříčka, a to větší je vlastně naše obvodní město, součást většího Londýna. Do opravdového centra to trvá, když nejsou výluky a jiné nedefinované 'serious delays', 45-50minut, na metro to máme totiž asi 10minut autobusem, do toho Richmondu. Naše ulice je frekventovaná, nicméně je plná klasických cihlovo-něco řadových domků s šestimetrovou předzahrádkou a nad námi vede letecká trasa na letiště Heathrow, takže dohromady tak dva celé dny v týdnu létá každou minutu a půl jedno letadlo. Je to krása, i když po ránu to člověka dokáže trochu rozladit. Ale takhle od pohledu Briti jsou s tím úplně v pohodě, nejeví ani nijaké ročilení z dopravy, ze zácpy, z ničeho, pořád se usmívají a jsou komunikativní a fakt vlídní. Třeba přístup v obchodě, kdy s vámi proberou i to odkud jste, jak bude zítra a na co to potřebujete, se s naším fakt nedá srovnat, máte pocit, ze jste potkali dobrého známého.

Kromě těch schránek je tu i další spousta drobností jinak, zpravidla věcí, o kterých jsem si myslela, že nemůžou být jinak. To, že tu chodí a jezdí obráceně, je asi všeobecně známo. Ale že klika u dveří, zásuvka, rozvěcení světel, splachování na záchodě, otvírání oken, kruhové objezdy atp. můžou být založeny na úplně jiném principu, mě překvapilo. Většinou to člověk akceptuje rychle, ale do auta jsem se ještě neodvážila vlézt, tedy jako za volant, no a po měsíci si stále ještě na záchodě místo spláchnutí zhasnu. Ale už to bude dobrý.

No, nebudu vás už dýl dneska unavovat, napíšu tedy za ten týden, třeba o tom jak jsem sháněla školy pro děti a nějaké další ad hoc dojmy. A Káča mi tady radí, že mám taky napsat, jak jsem sháněla cinnamon na apple pie. Je totiž doma, protože ve škole mají 'winter vomitting disease' resp. protože ona ji má, o čemž nám poslali asi šest stránek psaní, jak a co a proč. Vůbec škola a komunikace se školou stojí taky za zmínku.

Moje maily zůstaly stejné, to je tenhle jitkasm@atlas.cz a další mám na jitka_adeleke@hotmail.com. Budu se těšit na zprávy od vás a zatím se mějte moc hezky, my se taky máme :). Ahoj Jitka