Anglie XVIII - fotky

Anglie XVIII - nejake fotky

Anglie XVIII - nejake fotky

Anglie XVIII - jeste nejake fotky

Anglie XVIII - PF 2007

Ahoj,

tak vám posílám vánoční a novoroční pozdravy z vrcholu anglické zimy, což znamená ráno kolem nuly, celou noc a dopoledne hustá mlha a odpoledne šedivé nevlídné nízké zataženo. Dokonce musely britské aerolinie zrušit spoustu letů, převážně vnistrostátních, takže na letištích táboří tisíce lidí, kteří chtěli na svátky domů. Naštěstí nám sem návštěvy tentokrát jedou autobusem, takže snad dorazí v pořádku. Jinak po sněhu samozřejmě ani památky.

Nějak jsem na popisování všech možných dojmů z anglického prostředí poslední dobou neměla čas a taky nám věci už trochu zevšedněly, takže jsem si řekla, že se pokusím shrnout ten další rok tady v novoročním dopise, ale teď koukám, že rok je hrozně dlouhá doba a že už nedám rozumně dohromady, co se událo, tak to bude spíš shrnutí toho, co je teď.

Na konci prázdnin jsme se přestěhovali do jiného domu v Teddingtonu o pár kilometrů dál proti proudu Temže. Jak jsem popisovala, dispozice všech těch anglických řadových domů jsou plus minus stejné, takže v přízemí je chodba, kuchyň, jídelna a obývák, východ na zahradu a schody do patra, v patře jsou tři ložnice a koupelna a v podkroví je další pokoj. Tenhle dům je tedy o ten podkrovní pokoj větší, není na hlavní silnici a není přímo pod rozletovou dráhou Heathrow, nájem je o něco levnější a děti to mají blíž do školy, takže jediné negativum je, že Laku to má o trochu dál do práce. Navíc i Teddington je trochu funkčnější městečko, než sice luxusní, ale trochu sterilní Saint Margarets. K řece je to kousek dál, takže to není každodenní procházková destinace, ale zase tu máme nádherný obrovský lesopark se stády jelenů a daňků. Před pár týdny jsme tam doslova žali úrodu bedel, angličani jedí pouze houby na tácku z Tesca, takže jsme bedly měli sami pro sebe, asi 15 kilo jsme jich měli, ve dvou dávkách.

Tonda a Káča i nadále chodí do stejné školy jako loni. Tonda je letos v roce 11, tedy posledním roce anglické povinné docházky, a dělá na konci roku GSCE zkoušky z devíti předmětů. Ostatní předměty už nemají a jen se připravují na zkoušky z těch devíti, takže dodělávají různé projekty a ročníkové práce, není to jen tak. Podle výsledků těchto zkoušek vás pak vezmou na college, kde se dá studovat od kadeřnictví a spravování aut, přes sportovní trenérství a elektrotechniku, všechno až po práva, historii a matematiku. Mají tam prostě různé úrovně vzdělání pro děti od 16-18, vše na dva roky. Tonda si podal přihlášku na 3 college v okolí, na akademické předměty matika, business, IT a angličtina, studují se totiž jen čtyři předměty. Tak uvidíme. O víkendech jezdí Tonda v Richmond Royal Canoe Club na kajaku po Temži a je tam zřejmě dost hezkých holek, takže tam chodí rád a pravidelně.

Káča je v roce 8 (což odpovídá české 7.třídě) a vypadá velice spokojeně, protože jí to ve škole jde. Už se úplně integrovala mezi spolužáky, takže u sebe občas přespávají, chodí spolu na narozeninové party a teď na konci školního termu byli bruslit, na umělém otevřeném kluzišti u paláce Hampton Court (http://www.hamptoncourticerink.com). Podobných kluzišť je po Londýně spousty a v ceně vstupenky (£7.50 pro dítě na hodinu) je i zapůjčení přezkových bruslí a je to sranda to sledovat, protože to angličani neumí, jak jim tu nemrzne. Takže se nám zastesklo po nablyštěném Buňkově plném vesnických hokejistů. Káča se dost sportovně angažuje ve škole, reprezentuej školu v pozemním hokeji, ve fotbale, v maratonském běhu a tak. Mimo školu chodí do skauta, kde vztyčují každé setkání anglickou vlajku a přejí dlouhé zdraví královně a jsou připraveni ji kdykoliv chránit. Letos jedou na tábor na stoleté jamboree od založení skautingu, kde budou skauti ze 63 zemí tady někde nedaleko, tak třeba se potká i s českými skauty.

Přijela sem za námi Bára. Na rok na zkušenou. Přes měsíc sháněla práci v širším okolí v různých barech a restauracích a byla z toho docela otrávená, protože angličanům nerozumí a občas měla pocit, že se na ni dívají zvrchu. Všude jí řekli, že zavolají a už se neozvali, takže hořekuje na anglickou nespolehlivost a neupřímnost. Nakonec našla dvě místa najednou sto metrů od sebe, jedno je bar, kde prodávají koktejly nastojato a druhé je luxusní restaurace, kde musí Bára nosit bílou košili, kravatu a černou zástěru a kam teď chodí různé firmy na vánoční party, kde lidi chodí v papírových čepkách či korunkách a pouští si pískací balonky, a tak si myslí, že jsou angličani ještě k tomu šašci. Zatím tedy vůbec nesdílí mé nadšení z Anglie a zdá se jí, že rok bude k nepřežití.

Teď přes vánoce je tu s námi i Janek. V Praze studuje tak, aby ho nemohli vyhodit, a jinak se věnuje hlavně četbě tlustých knih na semináře a protože po mně pomalu čte, zabere mu to spoustu času. Mezitím poslouchá Psí vojáky (a jiné), staví srub, nahrává zvuky a chodí do kina, jezdí s kamarádama na výlety, s holkama po Praze a co jsme ještě dělali, když nám bylo 18? Příští školní rok maturuje a pak chce na zkušenou do světa.

Dejda nám začal plynně mluvit, takže nás začíná řídit: Počkej tady na mě, Mámo běž pryč, Potřebuji donést čajík atp. Je mu 21/2 a je s ním dobré pořízení, kromě absolutní nechuti spát ve vlastní posteli a usínat vůbec. Má rád všechny možné vehikly, takže jezdí na tříkolce, na motorce, na koloběžce, hraje si s autama a s vláčkama, prohlížíme si bagry a lodě v knížkách, prostě správný malý kluk. Taky má rád animované filmy, takže celá rodina umíme anglický Madagascar a Shreka nazpaměť, stejně jako on. Anglicky rozumí, ale nechce, abychom na něj tak mluvili, křičí na nás“ Stop it, stop it, a ani chudák neví, že to je taky anglicky. Ale do školky to snad bude stačit a tam už pak začne mluvit.

Laku chodí pořád do práce a přemýšlí o změně místa po novém roce, já se ve volných chvílích pokouším o nějaké podnikání, ale zatím bez většího úspěchu. Zpátky do Čech se zatím nechystáme. Před svátky jsme byli na vínu u sousedů, tady si přání k vánocům dávaji i sousedi v ulici, zítra jedeme na vánoční setkání ke známým, co jsme s nimi chodili s Dejdou cvičit. Těch kontaktů tady zatím nemáme mnoho, je pravda, že jsou angličani trochu uzavření, ale není to beznadějné. Chce to čas a i proto se nedá přesouvat rok tam, rok tady, protože to chvíli trvá vytvořit si sociální vazby. Snad mezitím nepřijdeme o všechny vazby zpátky do Čech. Ale takhle jsme si to vybrali.

Přejeme vám všichni všechno nejlepší do nového roku, hodně spokojenosti, zážitků a správných rozhodnutí a prostě, PF 2007.