Anglie IX 28/12/2005

Ahoj vsichni,

jiste jeste uzivate doznivajici vanocni atmosfery, tak jenom kratce ze zimniho Londyna. Konecne i tady uderilo chladne pocasi, jeste na Stedry den bylo 9 stupnu, ale ted uz se to pres den nevysplha ani nad tri a na nekterych kaluzich nebo castech kanalu se drzi led i cely den. K tomu jasno, takze krasne svetlo ty dve tri hodiny pres poledne. Ale pak rychle do tepla na horky caj.

Na Stedry den probehlo vse podle planu a predstav snad vetsiny zucastenych. Bylo nas nakonec osm, takze jsme museli rozlozit stul a to se pak nevesel do jidelny, takze musel stat na storc, zidle jsme snosili z celeho domu, nakonec jsme se jakz takz vesli. V tom problem nebyl. Problem nastal az druhy den tedy 25., kdyz mely deti (J+K+T) odjet do Cech na prazdniny. Zcela nevinne jsem zadala do planovace trasy na strankach mistniho dopravniho podniku (to stoji za kouknuti www.tfl.gov.uk, DP ma co dohanet, nejenze se dozvite zcela aktualni stav na vsech trasach, ale naplanuji vam trasu i na kole ci pesky), ze se chci dostat na letiste Heathrov na ctvrtou hodinu. Od nas to normalne trva tak trictvrte hodiny maximalne. Nejprve me zarazilo, ze mi to vyjelo nejblizsi spoj az 26. v deset dopoledne. Tak jsem to zkusila jeste dvakrat jinak a porad nic a az pak jsem zacala studovat ruzne hlasky na strance. Zjistili jsme, ze 25. a 26.nejezdi vubec metro ani autobusy, dokonce ani zadne mezimestske vlaky. Takze jsme museli objednat taxika a ten nas ochotne za double price odvezl na letiste a zpet. Taxikar rikal, ze je to tak kazdy rok a ceny taxiku jsou pres svatky dvojnasobne drahe, coz jsem si rikala, ze jsou jeste slusni, mohli by taky jezdit za ctyrnasobek a stejne bychom se nechali odvezt. Protoze nebylo jineho zbyti. Pujcovny aut byli totiz uz tyden dopredu zcela vybrane, asi lidi vedeli, co se bude dit, na rozdil od nas. Odvoz Bary na vzdalenejsi letiste Stansted jsme vyresili radeji pujcenim auta od znamych, protoze taxik by prisel na 280 liber. Priste deti zkratka pojedou az ‚po svatcich‘ v anglickem slova smyslu, tedy az bude jezdit doprava.

A dalsi charakteristicky aspekt mistnich vanoc jsou zcela jiste nakupy. Do poslednich dni vas reklamy zvou k nakupu darku vseho druhu na posledni chvili, ale slevy jeste nejsou. Slevy jsou vyhlaseny az tesne po vanocich. Na Boxing day 26. a Bank holiday 27.12. Spousty lidi ma cely tyden do Noveho roku dovolene, vetsina firem dokonce narizene, takze lidi musi zustat doma. Slevy jsou minimalne o 30%. Vrcholem vsech tahaku, ktere jsem videla, byla prodejna Next, kde meli vyhlasenou slevu jenom na 27.12. vse za polovic a prodejni doba byla od 5 rano do 9 vecer. Nebudu vam rikat, ze jsem si vstala, abych vam mohla popsat ten ranni run na Next. Dokonce vam ani nereknu, co jim tam vecer v devet vubec zbylo, protoze jsme tam nebyli, ale musim rict, ze by me to velice zajimalo a snad bych tam i sla na ten jeden den na brigadu pro ukojeni sve zvedavosti. Ve meste jsme byli az dnes, vsude opravdu masivni slevy a vsude spousty celych rodin na nakupech. Zarazi me, jak ty malinke deti sedi poslusne v tech golfacich a koukaji kolem a cekaji az si rodice vyberou, zrejme maji trenink od malicka. To nas Dejvik zacal uz v druhem obchode vylejzat a knourat, ze ham a piti a zkratka jsme sli radsi na prochazku na nabrezi, protoze by to k nicemu nevedlo. Takze nejspokojenejsi jsou na vanoce asi ta etnika, ktera neslavi Stedry den a nemusi nakoupit k urcitemu datu a jdou si az pro ty slevy v dobe, kdy maji volno z ne zcela zrejmych duvodu.

Ale abych to dokoncila, my jsme se meli na vanoce moc fajn, deti vypadaly spokojene a vse probehlo az nevanocne nehekticky. Dejvik tedy z toho moc velky rozum nemel, ale moc se mu libi svicky a tech si uzil habadej. Dokonce se kvuli nim naucil rikat ‚pali‘, prestoze jinak toho moc slovy nerika. Taky velmi rychle pochopil, jak poustet houkaci vlacek a hlasite startujici jezdici auto, takze uz jsem je musela obcas na chvili schovat, protoze z toho jde hlava kolem, aspon mne. Nastesti ostatni hracky nestartuji ani nepiskaji, tak se to tak nejak rozumne strida. A ted zrovna spinka, Dejvik i tata, ostatni deti za morem, co vam budu povidat, proste pohoda J

Tak at se mate aspon tak jako ja, s pranim vseho nejlepsiho do noveho roku koncim, Jitka

Anglie VIII 14/12/2005

Ahoj z předvánočního Londýna.

Tak tu máme nefalšovanou předvánoční atmosféru, všude je spousty lidí, davy nakupují vánoční dárky ovšem s naprostým klidem angličanů, žádný spěch, žádný stres, radostný adventní čas, každý ověšen papírovými taškami ze značkových obchodů se sune do dalšího obchodu. Téměř vše se dá nakoupit online s předvánočním bonusem - doprava zdarma, takže tu dodávky rozváží jak divé. Kupodivu tu normálně provozují vánoční stromečky, jsou k dostání úplně stejně jako u nás v drátěných ohradách, s tím rozdílem, že jsou většinou zasazené do 15cm špalku dřeva, takže samy rovnou stojí. V domech už je mají ozdobené, celkem standardně, od začátku prosince, na dveřích visí věnce z cesmíny a schránky Royal Mail nestačí pobrat všechna ta vánoční přání, která si tu lidi všemi směry posílají. Dokonce si je dávají i děti ve školách a touhle dobou už jsou rozdané. Takže problém bude asi jen s kaprem, budeme mít tedy místo toho lososa a pak tu nemají čokoládové kolekce, takže ty musí dovézt Bára. Naopak se tu dají koupit moc pěkní jeleni nebo sobi z proutí skoro v životní velikosti, které postavíte do přední zahrádky a ozdobíte svítícím řetězem, ale letos jsme to nestihli, tak až příště.

Kdysi jsem četla v knížce Karla Kyncla o hlídači havranů nebo spíš krkavců v Londýnském Toweru. Celá ta záležitost mi přišla neuvěřitelná, zkrátka jak vymyšlená a rozhodně ne z 20.století. Ale nedávno jsem se o něm a o nich dočetla v časopise, tam jsme se ještě nebyli podívat. Skutečně je v Toweru 9 krkavců, na jejichž péči je vyčleněn několikačlenný tým v čele s hlavním krkavco-hlídačem. Tento pán je velice ceněný jedinec u dvora i mezi lidem, jelikož v jeho rukou podle pověsti leží osud celé Anglie. Kdyby totiž počet krkavců klesl pod sedm, Anglie se rozloží a zanikne. Dotyčný hlídač je hlídačem už 21 let, před tím byl hlavním asistentem vrchního hlídače dalších dlouhých 17 let. Vytipovali si ho během vojenské služby jako vhodného kandidáta, nabídli mu místo asistenta a pak se po 17 letech dočkal velkého uznání a byl jmenován vrchním hlídačem. Smí nosit krásný červený obleček s erbem, směšný čepec a důležitou pozlacenou berlu. Celé dny krmí a ošetřuje těch devět ptáků a jednoho má dokonce doma. Byl už starý a slepý, takže byl v hejnu vyměněn, ale hlídač neměl to srdce ho nechat uspat, jak se tady hezky říká, a vzal si ho domů. Že prý je to jeho starý přítel. Hezké životní poslání.

Ještě jsem vám chtěla napsat, jak je to tady se zdravotnictvím. To jsem si vyhlídla místní „středisko“, medical practice v cihlovém řadovém domě v naší ulici. Přišla jsem tam a zeptala se, jak to chodí. Tady prý si vyplňte tyhle formuláře, jméno, adresu, rasu a národnost a přineste to zpátky spolu s dokladem o bydlení, což byl ten již zmiňovaný telefonní účet. Formuláře si vzali a že prý to potrvá dva tři dny, než nás systém akceptuje a tím to bylo vyřízené. Denně jsou tam od 7 do 6 a chodí se na základě telefonického objednání. Vše je z mého pohledu zdarma, v čekárně jste pět minut, léky na recept si zdarma vyzvednete v jakékoliv lékárně. Péče doktora je srovnatelná s tou naší. Pravda je, že jsme ještě neměli třeba zánět slepého střeva a tudíž nemám přímé svědectví z nemocnice, ale podle toho co všichni říkají, to obnáší zhruba to samé co u nás. Nicméně tady existuje sféra soukromých ordinací a patří ke slušnosti, že firmy hradí svým zaměstnancům a jejich rodinným příslušníkům část komerčního připojištění na tyhle doktory, většinou specialisty. Tam se prý nečeká už vůbec a v nemocnici je to asi hodně znát. Co se tu ale plně hradí jsou zubaři. Takže není výjimkou, že Indové, od Laku z práce třeba, jezdí do Indie si nechat udělat zuby, spojí to s návštěvou rodiny a zpátky přivezou zase ty, kteří potřebují pro změnu operaci oka zadarmo.

Máme akorát trochu zmatek s očkováním Dejvíka, protože je ten očkovací kalendář sice velmi podobný, ale obrnu tu očkují dohromady se čtyřkombinací, kdežto u nás je to zvlášť. Takže nás taky v květnu čeká zdravotní turistika, pojedeme se nechat oočkovat proti obrně do Prahy. A při té příležitosti navštívíme rodinu :).

Nicméně teď v tom čase vánočním na naše rodiny i na vás na všechny myslíme obzvlášť často a intenzívně. Teskně vzpomínáme na čerty a mikuláše, na bílý Štědrý večer, který vlastně stejně nikdy nebyl, a na vánoční procházku po Malé Straně v tu dobu, kdy se k nám domů dobýval Ježíšek s dárky. Tady všichni věší punčochy až na hodobožové ráno, ale snad kvůli nám Santa Klaus ty soby osedlá o něco dřív a přijede včas.

Všem vám přejeme klidné a veselé vánoce a hodně elánu do příštího roku 2006.
Za všechny, Jitka

Anglie VII 1/12/2005

Ahoj z Londyna,

tak jsem kdysi napsala, ze stoji za zminku komunikace skoly s rodici. Prijimaci proceduru a vyber predmetu pro Tondu s celou komisi uz jsem popisovala. A system tri termu do skolniho roku jsem uz taky popsala. Po pulce prvniho termu mely obe deti pohovor rodic-tridni-zak o cilech zaka na tento term a na cely skolni rok. Predem jsme si pisemne dohodli ctvrthodinu na kazdeho, v kterou se mam i s ditetem dostavit, no a pak nasledoval kratky rozhovor, jak jim to jde, co s jejich anglictinou, aby se rychleji zlepsovala, a pak nam tridni odsouhlasili cile, ktere jsme pred tim doma slozite davali s detmi dohromady. To tady maji skrze cely zivot, vytycit si cile a posleze hodnotit jejich naplneni, uz od skoly si na to zvykaji. Janek to nebyl schopen zkousnout, kdyz ho v jeho veku nutili, aby si vypsal nejake konkretni cile a pamatuji se, jak nam to bylo proti srsti v praci, kdyz nam zavedli podobny motivacni program. Citili jsme to jako neco ciziho, nedustojneho a zbytecneho. Tak tady to je uplne normalni.

Kazdy tyden v patek nosi deti ze skoly tydenni bulletin na dve strany A4, kde se lze docist o mimoskolnich krouzcich, jaky ucitel odchazi, ktery zak uspel pri zkouskach o stipendium, jaka trida vyhrala rugby nad tridou z vedlejsi skoly, takova snuska ze skolniho zivota. Ale kdyz tam Kace otiskli jeji basen o 7 stadiich zivota boty a jak vyhrala prespolni beh, nebo Tondova trida, jak byla na exkurzi v British Airways, tak se obe deti desne pysnily a udelalo jim/nam to radost. Taky v patek nosi bud Good news slip (pochvala) nebo Bad news slip (pokarani), ktere jsme jeste nastesti nevideli, coz jsou tistene papirky s vyjadrenim ucitele k praci ditete, ktery rodic podepise a dite odnese zpatky do skoly.

Misto zakovskych knizek maji takovy diar nazvany Personal organiser, kde maji kolonku na kazdy den a kazdy predmet (denne jich maji 5) a tam si zapisuji ukoly i s datem, na kdy to maji, a s kolonkou na fajfku pro odskrtnuti, ze je to hotove. Tenhle notes musi rodice kazdy tyden podepsat a vidi nebo nevidi ty fajfky. Nepritomnost ve skole se musi omlouvat kazdy den, kdy tam zak neni, takze kazde rano zavolat a nahlasit, coz je pro me nezvyk, tak v pul dvanacte pak drnci telefon a kde pry je Katerina, tak se musim hrozne omlouvat, ze jsem zapomnela a ze je nemocna. Brani se tak proti zaskolactvi a pripadnym jinym vetsim malerum. Kdyz byla Kaca tyden nemocna, tak pak prisel dopis, ze je smutne, ze Kacina dochazka je na 86% a ze je velmi dulezite, aby tam chodila a blabla. Ona absence omluvena i neomluvena se tady uvadi v kazdem hodnoceni skoly a lze podle toho do znacne miry poznat kvalitu skoly nebo jeji socialni zazemi.
Proste nas udrzuji ve strehu a v tesne komunikaci s nimi. To nemluvim o tom, ze se konaji ve skole treba vanocni trhy, kam muze clovek poslat stare veci, upecene buchty apod. ktere si zaci prodaji a skola tak neco utrzi, a mnoho jinych dalsich nadacnich akci. Jako treba minuly patek, kdy deti mohly prijit do skoly v normalnim obleceni (!), ale museli za to zaplatit libru na pomoc potrebnym detem. To bylo prekvapeni, co ty deti, ktere Kaca a Tonda znaji vlastne jen v uniforme, mely najednou na sobe!

A ted neco zabavnejsiho. Double-deckery. Dejvik je znich uplne u vytrzeni a ja musim rict, ze ja taky. Vzpominam si na stary vtip, jak jedou policajti na vylet double-deckerem. A po ceste jde jeden zespodu nahoru a vidi, jak jsou tam nahore vsichni v kreci, zsinale obliceje, drzi se operadel a vydesene koukaji dopredu. Ten rozveseleny policajt se jich pta: Co blbnete? A oni odpovi: Tobe se to keca, vy mate ridice, ale my... Tak ono to neni tak uplne mimo, reknu vam, kdyz jedete nahore hned za sklem, kam deti samozrejme chteji, tak mate porad pocit, ze tuhle zatacku uz nevybere, tady se musi o ten barak otrit a ted se urcite srazi ty dva autobusy proti sobe. A navic se mi tam dela blbe, jak se to kymaci. Ale Dejv je miluje a jezdime se misto prochazky divat na mistni autobusove nadrazi. Zajimave je, ze vsechny autobusove zastavky jsou tady na znameni, zevnitr zvonite, zvenku musite mavnout. I kdyz stojite na zastavce, kde jede jenom jedna linka a nemavnete, tak autobus s ridicem (v turbanu) proste profrci. A kdyz ridic usoudi, ze je plny, tak taky projede, maji to v popisu prace, snazi se trochu predchazet hromadeni autobusu na trase kvuli zacpam, coz se jim ale dari jen obcas. A tak na zaver, abyste videli jak je double-decker popularni i u mistnich, si pustte detsky tanecni porad http://www.bbc.co.uk/cbeebies/boogiebeebies/stepbystep/index.shtml?dcc, kliknete na autobus a pak vpravo na chorus ci big video. Dejvik to posloucha uz tyden asi 10x denne, bohuzel. Je uneseny.

Pro ty, co docetli az sem, mam na zaver link na nekolik nasich poslednich rodinnych fotografii http://jitkasm.webpark.cz. Bohuzel link na Spanelsko nefunguje, webpark ho z nejakych duvodu uzamkl, musim to hned reklamovat, asi jsem presahla danou kapacitu na serveru ci tak neco. Ale linky posledni leto a anglie jsou funkcni, takze se muzete podivat. Jinak se chystam cele to svoje psani umistit na blog, protoze ta delka v mailu je asi pro nektere ponekud odrazujici, tak si to budete moci precist ve vetsim klidu, kdyz budete chtit. Tak snad do priste to zvladnu.

Zatim se mejte a prijemny prosinec, Jitka

Anglie VI 16/11/2005

Ahoj vsichni,

tak jsem se minule spletla a je to tedy tentokrat uz poseste. Nakonec jsem zustala, jak vidite, u psani bez diakritiky, i kdyz jsem si post u nekterych spojeni vsimla, ze se daji vykladat dvema zpusoby, ale pro me to loveni hackovanych pismen na cislicich bylo tak namahave, ze jsem to zkratka opustila. Nicmene to neznamena, ze vy mi musite psat taky bez hacku a carek, ceske kodovani na pocitaci normalne je, takze ctu ceske maily cesky. Takze neni treba jiz napsane hacky mazat :)

Myslim, ze Londyn je prosluly mnozstvim kulturnich akci, obzvlaste pak on Saturday Nights, coz se da poznat napr. podle dopravy, ktera je od pulnoci do tri do rana stejne hlucna jako ve vsedni den mezi sestou a sedmou vecerni. Kazdy tyden tu vychazi, mimo jine prehledy, TimeOut, ktery myslim zkousi sve stesti i v Praze, s podtitulem 'listings bible' a opravdu je to bichle zvici 200stran plna programu, recenzi, rozhovoru a tez reklam z oblasti kultury. Je to tedy ponekud deprimujici, kdyz si clovek nemuze at uz casove ci financne, dovolit vic jak jednu kulturu za 14 dnu (jak rikal kolega Matousek navsteve kina s dcerou - kultura za 500), ale na druhou stranu tam zarucene najdete neco dle sveho gusta, kdykoliv se rozhodnete vyrazit. Zatim jsme se tady venovali vytvarnemu umeni, protoze preci jen ta divadla jsou nad nase (rozumej me a deti) komunikacni moznosti. K tomu jen dalsi odbocku, ve skolach tu hrozne prozivaji Shakespeara v originalnim zneni, takze Tonda pise ctvrtletni esej o zfilmovanem Romeovi a Julii a Kaca ma ted v listopadu predstaveni Kupce benatskeho. Prisel k tomu domu papirek, ze je predstaveni a blablabla a ze muzeme poslat dobrovolny prispevek 2.50L na vstupne. Takze jsem vcelku vecne usoudila, ze vzhledem k prinosu pro ni zadny prispevek neposlu. Mozna to bude hezke na pohled...

Takze zpet, byli jsme na vystave Fridy Kahlo, Edvarda Muncha a Autoportretu z vyberu Narodni galerie, ty prvni dve byly paradoxne taky hlavne o autoportretech jmenovanych umelcu. Zajimave je, ze deti maji vystavy zdarma, takze cela rodinna navsteva vyjde na to same jako u nas do Veletrzniho palace. Po vystati fronty prijdete k pokladne (v pripade Kahlo, o kterou byl velky zajem) a oni vam reknou, ze prodavaji listky na za hodinu a pul, protoze reguluji mnozstvi lidi v salech. Tak jsme se sli projit, o to nic. No a na Autoportretech od renesance do soucasnosti proste maji to, co clovek zna jen z knih: van Gogh, Gaugin, Dali, van Eyck, Rousseau, Warhol, proste na co si vzpomenete. A plnou obrovskou budovu dalsich portretu nebo jinych kralovskych sbirek, bohuzel ja vydrzim pri smyslech vnimat asi tak hodinu, takze jsme stale expozice odlozili. V zaveru kazde vystavy pak na vas ceka velky krasny lakavy shop, kde si muzete zakoupit prave shlednute obrazy na zastere do kuchyne, na tuzce, hrnku, tricku, blocku, magnetu na lednici, svici ci kabelce. To uz holt patri ke vsemu.

No a jednou jsme vyrazili s Laku do divadla, jak rikam, pochopila jsem asi tak desetinu. Byla to komedie, takze se jeste k tomu vyzivali v predvadeni skotskeho a irskeho prizvuku (to je clovek uplne vedle), nebo nemeckeho a australskeho prizvuku (to je mnohem lepsi nez anglicky) a kdyby bohate negestikulovali a lidi v sale se nesmali, tak jsem byla uplne ztracena. Takze na hodnotnou navstevu i pripadne s detmi si jeste pockame, nemluve o tom, ze to stoji 25L za jednoho. Ona vubec ta britska intonace je hrozne srandovni, nekdo by rekl az afektovana. Jak rikal Jankuv spoluzak: kdyz nam pousteli v hodinach anglictiny clanky ctene rodilymi Brity, tak jsme si vzdycky mysleli, ze si to nekdo blbe hraje na to, ze umi anglicky. Az tady jsem zjistila, ze oni tak opravdu mluvi a tak pochopit treba autenticke hlaseni ridice metra, ktery zasadne hlasi do mikrofonu nejakou nastalou potiz a jak ji mame vyresit ci obejit, je stale nad moje sily.

No a na zaver o vrzajicich hospodskych znamenich. Proste jsem tuhle sla kolem nasi nejblizsi hospody Ailsa Tavern a slysim takove to vrzani spatne namazane korouhve. Foukal vitr a tak cedulka s napisem Woodchuck Draft Cider se kymacela ve vetru a utesene skripala. Kdyz jsem poprve videla nekolik tehle 'venkovskych' hospod, prisly mi strasne kycovate. Vsechno na nich je vyrezavane, maji nabarvene okenice, ramy u oken a dveri, maji tmave tabulove dvere a okna, vepredu visi nekolik plechovych znameni a vsemu vevodi svetla cedule s velkym archaicky vyvedenym napisem. Dominuje cervena, cerna, zlata a belava. Vevnitr taky vypadaji velmi podobne, hruba drevena podlaha, bar s pipami, stoly, tanecni plocha a nizko povesene intimni osvetleni. Pak jsem se nad tim zamyslela a doslo mi, ze jsou to vsechno puvodne zajezdni hostince na cestach do Londyna. Odpovidaji tomu taky starodavna jmena jako Coach and Horses, Prince Edward's Tavern, White Lantern, Turk's Head, Havelock Tavern, Old Bell Tavern, White Horse, Market Place Tavern a podobne. Tedy u nas taky mame hospody U bileho konicka, vetsinou v okresnim meste na namesti, ale jejich vybaveni a podavana jidla mi nedovoli ani spetku romantiky, tady si ji diky vyrezavanym okenicim a chladivemu tocenemu mostu muzu dovolit.

Mejte se hezky a 'take care', Jitka

Anglie V 3/11/2005

Ahoj vsichni,

tak se mi zda, ze si 'to' prirozene reklo o zvolneni tempa. Proste jsem se k napsani mailu za minuly tyden nedostala z ruznych duvodu, pricemz vedle nejake polochripky jsou na vine hlavne navstevy z kontinentu, ktere se tu vystridaly a uz i ta posledni dneska bohuzel odjela. Takze az ted usedam k dalsimu psani.

Mame tady ted uz zcela nefalsovany podzim, prsi, hodne fouka, pada listi, ale porad je to na rozdil od nasich koncin vse relativne teple - pres den kolem 18 stupnu a vecer treba 12-13, takze zadnych 5-0 v noci jako u nas, protoze jestli si dobre vzpominam, na dusicky byla obcas uz i jinovatka. Proste se da porad chodit ve svetru, i kdyz mistni cernosi uz nosi po ranu rukavice, ale odpoledne jsou jen v triku ci kosili. To jsem myslim jeste nepsala, o te mistni rasove michanici, je tu proste uplne vsechno. Bili, cerni, sikmooky, arabi, indove a temer vsechny varianty michanic, i kdyz nejvic b x c, s x b a s x c. Proste uplny babylon a kazda ta mensina ma svuj jasne rozpoznatelny slang a prizvuk (zajimave bylo, ze se me jedna zenska ptala, jestli jsem z Brazilie, tak jsem se ptala, jestli na to snad vypadam, a ona ze ne, ale mam takovy prizvuk...). Mne to tedy vubec nevadi, ten mix, ale treba Janek je na to ponekud haklivy, protoze to nejak nestiha zpracovavat. Jedine, co me vzdycky trochu zaskoci je ridic autobusu v cervenem turbanu a premyslim, jaky je rozdil mezi jeho sektou a sektou toho, co jezdi v hnedem (turbanu, ne autobusu). Zajimave bylo, ze do vsech dotazniku (u lekare, do skoly) se vyplnuje rasa, takze my jsme tady 'bili ostatni', coz znamena ani ne britsky, ani ne irsky beloch, ani ne zapadni evropa, ani amerika, proste ostatni. Je nas tu vic ostatnich, s detmi chodi do tridy deti z Jizni Afriky a Jugoslavie, v divadle jedna sekce napadne aktivne tleskala australskemu komikovi, na cviceni s nami chodi dve norske maminky a tak.

Minule jsem slibila tu televizi. No taky jsme si ji poridili a taky ji sledujeme, jako spravni Briti. Oni moc nezatahuji zavesy (zaclony skoro nepestuji) a bydli pomerne verejne na rozil od nasich kraju, takze lze videt deti, jak si hraji a maji pustenou televizi, ctyri dospele, jak si povidaji a maji pustenou televizi, no a vecer to blika skoro vsude. A kdyz je navic zapas Chelsea, Liverpoolu nebo Manchestru tak na ni vyrazi jeste do hodpody. Proste ji tu konzumuji, rekla bych, ze vic nez u nas, a ta televize taky jinak vypada.

To, o cem jsem chtela psat, je zaliba Britu v reality show. Tedy nemyslim nejake ty Vyvolene, ktere jsem nikdy nevidela, protoze jsme se nastesti minuli, ale myslim takove zaznamy neci realne cinnosti, ale dokument to neni, protoze v tom neni nazor, uhel pohledu. Maji specialni porady o bydleni - Stehuji se na venkov, Stehuji se k mori, Stehuji se do stareho domu, ktery si opravim, Hledame nejhezci rodinne bydleni, proste vzdycky nejaky par ci rodina se chce prestehovat a tak jim agent predstavi tri nemovitosti z dolni hranice jejich rozpoctui a tri z horni, pak to s nimi objede a oni se vyjadruji, jestli se jim zda loznice dost velka a zahrada dost na jih a nakonec se rozhodnou pro jednu z nabidek. Pak maji nekolik poradu o delani zahrad - Vodni zahrada, Minimalni zahrada na plose 3x3 metry, Rekonstrukce zarostle zahrady, zkratka analogie s domy.

Dalsi kapitola sama pro sebe jsou varici programy, sefkuchari jsou tady hvezdy prvni velikosti, jeden mlady sympaticky kuchar na tom asi slusne vydelava, je uplne ve vsech talk-show, vydava jednu narodni kuchyni za druhou a byl dokonce povysen do slechtickeho stavu. Ale nejak se to da sledovat, maji to propracovane, ze je to lehke, nenasilne a zabavne. Kdyz se mi v Praze omylem podarilo prepnout na Prima varecku, ci jak se to jmenuje, tak jsem to vzdycky znechucene prepla, protoze ta krec a radoby familiernost se nedala vydrzet.

Dalsi sada jsou rodinne zalezitosti - Superchuva a dalsi jine Nannies, rok vam radi, jak zvladat nezvladatelne dite a ostatni se divaji, jak to dopadlo, Vymena manzelek na mesic - velmi drsna show, Ona kulturistka, On nad 160kg, Ona 2x starsi nez on, Moje nepodarene telo, Jsem nejvetsi looser v GB a tak dale, proste se vam lidi dobrovolne zpovidaji ze vsech moznych problemu, vetsinou vetsich nez jsou ty vase, takze vas to pekne uklidni. Pak tu bezi jeden celodenni program pro deti, Rumcajs to neni, ale MickeyMouse taky ne, maji tam puvodni animovane filmy, hrane serialy pro male deti, takove studio Kamarad na cely den a je to docela prima, nektere pohadky ma Davidek moc rad.

Pak je tu nekolik zpravodajskych kanalu, tem ale nastesti moc nerozumim, takze jsem v klidu. Jedna z navstev privezla ceske noviny zrovna tu zalezitost Klaus - Paroubek - Rath a byla jsem z duse rada, ze to nemusim denne sledovat. Jak rikam, tady tem strkanicim nerozumim a mam klid. A pak tu maji mraky talk-show ala Kraus ci Pawlowska, to je zrejme taky velmi oblibene. Dale komicke stand-up show, kdy jeden ci vice lidi bavi divaky svymi historkami, nekolik komedialnich skecovych serialu - je videt, ze ti Monty Pythons meli velmi siroke podhoubi a nevyrostli jen tak z niceho. No a pak uz je ten cricket, fotbal, golf, dostihy, kdyby se nedalo koukat na nic jineho, tak veledulezity sport jde vzdycky nejaky. Dobre je, ze se daji u vetsiny veci zapnout titulky a tak se vlastne clovek uci za pochodu, obzvlast u dokumentu o prirode, kde si davaji zalezet na spravnem prednesu a je to i spisovne, je to velmi prinosne.

Tak ted uz vite, co tady delame:) A i Greenwichsky cas se posunul, takze mame tmu kolem pate hodiny. Takze priste budu muset asi pohovorit o tech kulturnich zazitcich a vyletech, abych si to u vas vyzehlila.

Mejte se hezky a klidne se uvolnete u sveho oblibeneho poradu, Jitka

Anglie IV 19/10/2005

Ahoj do (vetsinou) Prahy,

nez jsme odjizdeli, tak jsme s Jankem v Praze vzdycky studovali okoli aktualni nemovitosti, jestli je v okoli dost parku a jestli je to u reky, coz ostatne byla jedna z Laku priorit, kdyz vybiral budouci bydleni. A kdyz jsme na mape ci druzicovem snimku videli velke zelene fleky v okoli naseho soucasneho domu, tak jsme byli spokojeni, ze aspon budeme mit kam chodit s Dejvikem na prochazky. To jsme ovsem hrube podcenili situaci. Zdejsi zelene plochy jsou tak velike, ze to je vzdycky spis na celodenni vylet. V kazde ctvrti i ctvrticce maji tak zvany green, coz je proste obrovska rovna travnata plocha zvici nejmene dvou fotbalovych hrist bez stromu a keru, vedou pres ni diagonalne dve pesiny a je to uprostred normalni mestske zastavby. Stromy byvaji jen dokola u silnic u domu. Takze mame v okoli Richmond green, Twickenham green, St Margarets green, Isleworth green atd. Tyto greeny mivaji nekdy v rohu oplocene detske hriste s prolejzkami, bez piskovist ovsem, protoze by do nich curali mistni lisky, kuny a veverky. Uprostred greenu byva jeste dokonalejsi green a la golf, oploceny obdelnicek dokonale sekane travicky s bilymi lajnami na odpal a zpristupneny jen v pripade nejakeho mistniho zapasu v kriketu, coz je velice popularni spolecenska zalezitost. Jinak je cela plocha k dispozici mistnim k jakekoliv mirumilovne cinnosti, takze tu lidi svaci, kouri, spi, ctou, hrajou frisbee, chodi s detmi, stari sedi na lavickach okolo a hlavne vsichni debatuji se znamymi. Obzvlast kdyz vyleze slunce jsou tyhle plochy krasne zalidnene, skoro jako na Bruegelovych obrazech. A to jsem se jeste nedostala k tem parkum. Tech je v okoli opravdu pozehnane a jsou tak obrovske, ze jsme vzdycky vlezli jen na zacatek nebo presli pres maly cip a uz byl cas otocit to domu. Hrebem parku byva nejaky obrovsky bily empirovy dum se sloupy v pruceli, jinak tam byvaji taky ohrady s buvoly (na kravu se mi to zda nejake velke, ale je mozne, ze tu zkratka maji nejaka vetsi plemena). Dost casto ty parky tady v okoli patri kralovske rodine a je v nich treba jeste taky hvezdarna nebo botanicka zahrada nebo proste jen okrasna zahrada. Pres parky vedou dedikovane cyklisticke stezky, mimo ne se tu na kolech nebo na bruslich nesmi a tak to ani nikdo nedela, pesky zase muzete kudykoliv.

Reku, tedy Temzi, mame asi 300m od domu a chodime tam velmi casto na pejsky, krmit husy, pozorovat lode a stavidlo a vlaky na vedlejsim moste. Tady u nas vede pres reku Richmond Lock, je to pesi, rekla bych secesni, most se stavidly proti prilivovym naporum. Nepochopila jsem uplne presne, jak to funguje, protoze je to vzdycky nahore uplne jindy, nez bych cekala. Ten prilivovy rozdil tady cini nejmene tak tri metry a voda se vyliva i na prijezdovou silnici a prilehlou cyklistickou stezku, to pak Dejvik dupe do zbylych louzi. Voda tedy pokazde tece jinym smerem, pri prilivu nahoru, jinak dolu, jak znamo. Pri prilivu jsou vrata vytazena nahore a tak se tu po vode prohani veslari, stare tlacne barky prestavene na obytne lodi a motorove cluny. Za mostem na druhe strane reky je jeden z tech obrich kralovskych parku a cyklisticka stezka, ktera vede podel Temze celym Londynem. Na druhou stranu od Londyna pak po chvili zacina velmi prijemna Richmondska navigace s bary, kramky a restauracemi na lodich a o vikendech tu je nekolikametrove korzo podel reky proti proudu do dalsiho parku s buvoly. Samozrejme se cas prilivu meni, ale pokazde me prekvapi jak radikalne, vzdyt pred tydnem touhle dobou priliv vrcholil a ted je tu jen melka reka se smradlavymi bahnitymi brehy. Racci a volavky znudene sedi na drevenych sloupech a sleduji, jak se krysy, labute a kachny stouraji v odkrytem bahnitem dne. Abych vam to nelicila jen v ruzovych barvach, tak se tu pry rika, ze nikdy nejsi dal jak 1,5m od krysy, ale ja je videla jen tady u reky.

Nekteri z vas se me ptali, a co sousedi. Tak ti vpravo jsou mladi manzele s malou holcickou. Asi tak treti den po pristehovani zazvonili a ze nam jdou poprat prijemne bydleni, prinesli velky puget do oranzova ladenych kvetin a prani s Winnie-the-Poohem (to je mor, je uplne na vsem, toaletakem zacinaje a skolnimi taskami konce) a slusne se zdravime, ale asi je ted rada na nas je pozvat na navstevu. Na druhe strane bydli starsi manzele, cernoska a bily chlap, taky se hrozne usmivaji, i kdyz na zahrade maji binec jak v tanku, coz tu nebyva zvykem. A kdyz se Tondovi temer na prvni pokus podarilo k nim hodit frisbee, tak nas pani ujistila, at si pro nej kdykoliv zajdeme zadnimi vratky, ktera jsou porad otevrena. Jinak asi v pulce zari tu byl mistni komunitou organizovany domovni vyprodej, kazdy z uvedenych ulic si mohl vylozit pred dum veci, ktere nechce nebo uz nepotrebuje, tak jsme vyrazili se podivat. Bylo to tak sest okolnich ulic, prodaval tak kazdy paty dum. Vetsina mela napecene domaci kolace, susenky nebo rozinkove chleby a za mirny poplatek je prodavali. Jinak bylo az neuveritelne, jake kramy meli nekteri vylozene, to by si u nas hadam lidi netroufli. Taky jim bylo videt do domu a zadnym prehnanym poradkem se tedy nezhazuji, ale je to do znacne miry dano tim, ze v techto domech je hrozne malo ulozneho prostoru, tak jsou ty veci zkratka vylozene vsude. Ona to byla zase spis spolecenska zalezitost, takze se lidi bavi, deti pobihaji, nekde obsluhovaly jen deti, protoze prodavaly sve hracky nebo videokazety s pohadkami. Tak jsme zkratka koupili Dejvikovi za dve libry trikolku a Kacce tchynin jazyk (pokojova kytka) za pul libry a smaltovane nausnice za libru, ale jinak se daly sehnat zidle, misy, lampy, nafukovaci sloni, cedecka, knihy, obleceni, stafle, umyvadla, proste cokoliv co dum dal.

Tak, Tonda potrebuje psat do skoly rozbor filmu Celisti (celkem podrobny musim rict, to probiraji v anglictine, prosim), tak uz musim jit. Stejne toho uz bylo dost. Priste si vezmu na paskal mistni televizi, urcite si zaslouzi pozornost. A pak se zminim o kulture v Meste a kterak jsme se na vylet vypravili. To tedy spis vypada na pristi dve pokracovani. Tak se do te doby opatrujte a za vsechny zdravim, Jitka

Troja brezen 2005

Anglie III 13/10/2005

Ahoj potřetí z velkého Londýna,

tak tentokrát to snad bude česky, i když pro změnu to píšu na anglické klávesnici a světe div se, nemají tady nad číslicemi ta česká háčkovaná písmena, takže každé druhé mám špatně (takže jsem napsala, že ‘píšu řesky‘ a ve slově píšu se mi ještě přesmyklo š za č). Nikdy jsem nebyla písařka všema deseti a poslepu už vůbec ne, tak až nouze mě naučí housti.

Minule jsem skončila slaninkou a dnes začnu počasím a jídlo si nechám zas na konec, před obědem. Tak rozhodně Anglie nenaplnila moje vlhké představy, tedy so far. Celé září tu bylo krásně slunečno, místy až kolem 30 stupňů a pršelo vlastně asi jenom dvakrát. Co se mi tu líbí, je, že skoro pořád pofukuje vítr, ale proti očekávání prádlo moc rychle neschne, což svědčí o větší vlhkosti vzduchu. Subjektivně se mi tu vlhko však nezdá, na rozdíl od Japonska. Když už prší, tak ten déšť je jiný, kapky jsou menší a je jich nějak hodně, takže je člověk hned durch. A prší najednou a hned a intenzivně. V tom říjnu už přeci jen začíná podzim, takže je občas pod mrakem, teď už dva dny prší a rychle se stmívá. Předpovědi počasí jim tady velmi pěkně vycházejí, protože oni ty fronty vidí pěkně zřetelně nad Atlantikem a pak už jsou prostě tady nad Anglií, takže to mají na hodinu přesně, ani se to tu nemá totiž o co moc zastavit či zpomalit. Ani se nezabývají nějakými synoptickými mapami, prostě řeknou, bude takhle a ono tak je. Přestože je kolem 18 stupňů, stále ještě je vidět lidi v krátkých rukávech a kraťasech a, což mě drásá, dětičky jen s bosými nožkami a s krátkými rukávky v kočárku, prostě se jeví nějací otužilejší. Z tohohle pohledu mám trochu strach z prohlášení našeho domácího, že prý to je v zimě ‘nice warm house‘, tak uvidíme, co se z toho vyklube.

Jak už jsem psala, všechny ty domy, ulice a tak jsou velmi upravené, akorát mají trochu jiné pojetí zacházení s odpadem. Před dveřmi nebo už před vrátky mají takové černé plastové bedny, do kterých hází sklo a plechovky k recyklaci a hned vedle velký modrý igelitový pytel na bílý papír. Tohle se vyváží každý pátek, plasty tady zatím plošně nerecyklují, to mají rozjetý zkušební projekt ve vedlejším obvodě, jestli jim to lidi budou třídit. Velké kontejnery na odpad tu jsou jen zřídka a když už, tak jsou na bílé, zelené a hnědé sklo a občas na papír. Ve středu se vyváží domovní odpad, takže celý týden musíte shromažďovat odpad doma, protože popelnice tu v podstatě nemají, tedy můžete si ji koupit. Tenhle domovní odpad se dává na chodník v černých pytlích a když je toho moc, nosí to na silnici dozadu za dům, aby to nebylo trapné. Dále tu mají specielní pytle na kancelářský odpad, odpad z restaurací, na karton a každý má svůj vyvážecí den. Taky tu mají velké bílé pytle na organický odpad ze zahrádek, ty se dají koupit za libru v místní knihovně (vůbec knihovna je místo pro osvětu občanů, ale jestli se tam dá koupit i ta popelnice, to nevím) a jsou biologicky rozložitelné, takže to někde kompostují včetně těch pytlů, nám se pytle rozkládaly už po týdnu od jablek zevnitř. Odvoz je v pátek ráno :)

Když jsme dorazili, byla jsem překvapená, jak může všechno chutnat tak jinak. Teď už jsem si zvykla, ale pořád se marně snažím docílit chuti některých našich jídel. Na prodej potravin, alespoň tady v okolí má monopol Tesco, všude jsou Tesca větší či menší, viděla jsem jen párkrát nějakou jinou značku či dokonce něco jako místní malý krámek. Ale v tom Tescu mají úplně všechno, včetně nejrůznějších specialit pro místní etnické menšiny. Tedy koutek pro Čechy s českým chlebem, českými bramborovými knedlíky, českým eidamem a českým pivem tu nemají, moc nás tu, na rozdíl od Poláků, asi není. Takže hledám a zápasím. Třeba tu nemají jinou než hladkou mouku, což na noky či knedlíky není to pravé. Ale jinak mi tu věci moc chutnají, mléko, jogurty,šunka, marmelády, je to moc dobré, nakonec i ten jejich bílý čtvercový chleba, ale ty suroviny do pečení a vaření musím ještě vyzkoumat. Tedy až na maso, to se sice na pánvi chová jinak, ale jinak je velmi dobré a kdo má rád skopové, tak si tady přijde na své.

Dneska tedy nemáme skopové, ale pro sebe a pro Dejvíka jdu ohřát kuře ze včerejška, děti dojí zbytek, až dorazí hladové ze školy. Mějte se tam fajn a dobrou chuť i vám, Jitka